Popěvky

pátek 31. leden 2014 11:49

„Aj ti naši píjávali, aj my píjat budeme. Aj ti naši nic nemali, aj my to mat budeme.“

Úvodní popěvek z moravského regionu předznamenává téma. Ač je nehledám, nacházejí si mne lidové popěvky minulosti. Jsou stručnými vzkazy životní moudrosti i rozjařenosti neznámých autorů. Mísí se v nich vážné s veselým, vtipné s trpným atp. Popěvky jsou stručné i hutné. Jsou možnostmi ke sdílení ve společenství podobně laděných lidí.

Boženku, Otčenku, daj ně takú ženku, čo by ňa vodila ze šenku do šenku(sedlácká z Horňácka). Idea totální konzumace v nálevně je snem všech pijanů, kteří netuší, zda se jim v životě podaří vypít reálný či bájný rybník alkoholu. Miroslav Horníček by text komentoval: Dobrá žena pije, anebo nalévá. A když už je mužstvo v hospodě, mohlo by navázat furiantsky z Chodska: Nepudem z hospody, až za čtyry neděle, až ty starý báby všechny čert sebere.  Dávno tomu, když mužové mívávali sílu pěveckého chóru. Po návratech domů jednotlivým flamendrům pěly láskyplné árie jejich velitelky. Ale ani ženské nepřišly v hospodě zkrátka. Podle svědectví pamětnice narozené roku 1862, zpívávala jedna dobrá žena sólově a se zvednutým půllitrem nad hlavou před muzikanty ve venkovské hospodě poblíž Strakonic: A vy, páni muzikanti, ten obyčej máte, dyž přídete do hospody, holky vobímáte. Líbáte jim tváře, jako ňáký růže, polibte jim taky prdel, je to jedna kůže!  Dnes už zapomenuto je staročeské sousloví „zadnie líce líbati.“ Nuže, záleží na tom, odkud se na člověka díváte;  i pozadí má líce, v citovaném popěvku zlidověle expresivní.

Ze sbírky Františka Sušila, Moravské národní písně, mám rád mnohé zpěvánky a z nich: Povídali, že sem umrel, já sem ešče nestonal. Ešče byla duša v těle, už mě gajdoš gajdoval. Negajduj, ty gajdošenku, radši šetri gajdama. Napi sa ty radšej vína, zazpívaj a buď s náma (z Pavlovic a od Bystřice). Zpívá Tomáš Kočko & Orchestr na CD Cestou na Jih, 2012.

Rytíř Jan Jeník z Bratřic (1756-1845), sběratel lidových písní (jeho sbírka patřila v českých zemích k prvním známým), napsal: Takové krátké písničky, jenž se při hudbě a tanci zpívávaly, jest jich ještě veliký počet a mnohem ještě víceji přišlyť jsou k zapomenutí.“  

Chodská žertovná píseň, která začíná slovy „Já se ženit nebudu, až mi bude sto let, až mi zuby vypadají a přestanou bolet,“ má závěrečný dozpěv jako přání: Aby nám to vždycky, aby nám to vždycky, aby nám to vždycky dobře šlo.  

Zdeněk Hosman

matkaPopěvky?14:343.2.2014 14:34:53
Zdeněk HosmanPaní matko,13:403.2.2014 13:40:31
Zdeněk HosmanPane Buzický,13:313.2.2014 13:31:38
matkaRe: Jirka B.21:552.2.2014 21:55:07
matkaPane Hosmane,20:142.2.2014 20:14:35
Zdeněk HosmanPane Trizuljaku a paní matko,15:542.2.2014 15:54:50
matkaPopěvky?15:501.2.2014 15:50:57
Marek TrizuljakTéma popěvků je krásné13:081.2.2014 13:08:08

Počet příspěvků: 9, poslední 3.2.2014 14:34:53 Zobrazuji posledních 9 příspěvků.

Zdeněk Hosman

Zdeněk Hosman

"Nejvyšším stupněm kultury je snášení protikladů" (Francis Picabia, malíř)

miniatury – umění, kultura, příroda

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy