BlázNovinky

sobota 12. září 2015 15:49

Obrazem i slovy.

Jenom já, Bláznivost, jsem jediná, která všechny lidi bez rozdílu a ochotně zahrnuji svou štědrostí. Kdybych sto jazyků měla, sto úst a hlas jako z kovu, veškeré podoby bláznů chtít vylíčit – marná je snaha, veškerá jména bláznovství chtít vyslovit – nestačí síla. (Erasmus Rotterdamský: Chvála bláznivosti, 1509; český překlad Rudolf Mertlík). Předkládám obraz, který si mne našel pro následující záměr připomenutí věčných lidských pošetilostí.

dg1.jpg

Autorem malby je Pieter Bruegel (1525/1530 – 1569). Jeho jméno bývá psáno i ve tvaru Brueghel a pro další rozlišení se označuje „starší;“ též se uvádí „Selský.“ Obraz Dulle Griet (Bláznivá Markéta), vznikl kolem roku 1562. Olejomalba na dřevě má rozměry 117, 4 x 162 cm. Musée Mayer van den Bergh, Antverpy. Obraz či jeho dnes neznámá verze, byl ve sbírkách císaře Rudolfa II. v Praze. Název díla odkazuje ke známé postavě z lidové poezie, přísloví a pověstí různých národů. Ústřední figurou vyobrazení je venkovanka, která vedla ženskou armádu do pekla. Uvádí se, že Dulle Griet (Griet je zkrácení holandského jména Margriet) je zosobnění vlámského přísloví, parafrázuji: „Mohla by rabovat v předpeklí a nic by se jí nestalo.“ Přísloví je nadčasové, protože lidské typy se stále obnovují.  Obraz představuje imaginární krajinu s ohnivě planoucí oblohou. Scéna se odvíjí od středu k okrajům – vlevo je děj umírněný, v kontrastu je pak pravá část nabitá energií.

dg2.jpg

Dominantou výjevu je obryně se zrakem upřeným v nekonečno a jdoucí rázným krokem. Markéta si nese příznačné věci: ranec, kotlík s nádobím, košík, truhličku a s mečem v pravé ruce míří k bráně pekla...

dg3.jpg

Za krátký život malíř kolem sebe viděl různé podoby pozemských pekelností, i my je dnes vyrábíme. Jak jinak, peklo je lidská hlava, co tu zobrazením připomíná naše zábavné atrakce a i s předpeklím zabírá jednu třetinu obrazové plochy.  V předpeklí všechen pohyb ustavičně sleduje bezpečnostní kamera – vypoulené oko, jež se dívá přímo na nás. Po zemi skotačí různá stvoření zrozená už na antických gemmách, pak znovuoživená ve středověkých bestiářích.

dg4.jpg

Na scéně je protiváhou obrovité Markéty, figura velkého muže. Osedlal střechu hořícího domu. Na zádech má loď se skleněnou koulí – iluzorní bublinou možné záchrany. Chlap ze své řitě hůlkou šťárá zlaťáky a ty padají na hlavy zápasícího davu. Prastará poučka říká, že „peníze nesmrdí,“ (i kdyby snad prošly konečníkem?); jinak napsáno: nepáchnou, byť byly získány zločinně či podvodně.

dg5.jpg

V pravém horním rohu obrazu v nádrži, kotli či snad v obrácené helmici, sledují vývoj i kvalitu zápasu záložní obránci. Nad nimi v ruinách se stožárem a ráhnovím připomínajícím loď, se činí žabí osádka.

dg6.jpg

Ženské, vlastně malé Markéty, se na mostě potýkají s démony. Protivníky bijí, omračují a svazují, ale nezabíjejí; stopy krve nevidím. Člověčí vidiny a obraznost můžete potlačit, navěky je nezabijete.

Interpretace obrazů mohou být rozmanité, například: filosofické, psychologické, sociologické ikonografické atd. Prvotní je zásada – zobrazení aktivně vidět a nechat volně plynout řetězec asociací.

Svědectví, které dílo o době svého vzniku předkládá, lze nahlížet i v souvislosti s dopisem, který malíři Bruegelovi napsal jeho přítel: „Žijeme v nemocné době, v níž lze stěží doufat v rychlou nápravu, neboť se obávám, že nemocný má dostat ještě těžší záchvat, takže musí ležet v posteli, ohrožen mnohými rozmanitými nemocemi, jako je katolické zlo, zimnice geusů a úplavice hugenotů, které mu způsobují tolik soužení, že se může stěží nějakým lékem uzdravit. (Úryvek dopisu je citován z monografie Pieter Bruegel od Jaromíra Neumanna. Odeon Praha, 1975, s. 25).

Zdeněk Hosman

Zdeněk Hosman

Zdeněk Hosman

"Nejvyšším stupněm kultury je snášení protikladů" (Francis Picabia, malíř)

miniatury – umění, kultura, krajina....... Další blogy - http://www.literarky.cz/blogy/zdenek-hosman

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora