V bučinách

neděle 8. listopad 2015 20:15

Jdu lesem; i on mnou prochází.

Blanský les

Putuji Blanským lesem. Počátkem prosince roku 1989 byl Blanský les úředně vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí (ChKO) v celkové rozloze 212 km². Horský masiv se nachází na levém břehu řeky Vltavy mezi Českým Krumlovem a západně od Českých Budějovic. Podle údajů správy ChKO, více než polovinu území – 56%, pokrývají lesní porosty. Dřívější rostlinné pokrytí Blanského lesa tvořily hlavně bučiny. Ty se v původní formě zachovaly na severních svazích dodnes a jsou pěstovány záměrně.

  b1.jpg

Logo ChKO Blanský les zobrazuje horu Kleť a pod ní jsou tři bukové listy.

Bučina (Fagetum) – rostlinné společenství s převahou buku.

Buk lesní (Fagus sylvatica L), náš domácí strom dorůstající do výšek 30 – 45 metrů; dožívá se až 250 let. Vyznačuje se šedou borkou a vysoko nasazenou korunou. Buk je stinná a hodnotná lesní dřevina. Na území ChKO Blanský les převládá lesní typ květnaté bučiny (podsvaz Eu-Fagenion), což je bohaté bylinné patro ve výškovém rozmezí 600 – 1100 m nad mořem.  Tyto porosty se objevují v místech s prudkými svahy. Vedle toho se ve zdejším podhoří Šumavy vyskytují chudší typy smíšených lesů, nazývané bikové bučiny (svaz Luzulo-Fagion); jsou vázány na méně členitý terén bez strmých svahů (zdroj odborných informací: Šumava – příroda, historie, život; část Lesy na Šumavě. Nakladatelství Baset 2003).

Bučiny obrazem

Z  výtvarného hlediska jsou bukové lesy atraktivní především v podzimku. Nabízejí barevné kontrasty šedomodrých odstínů kmenů, spolu s listovím ve skupinách žlutí, oranží až k páleným hnědím v korunách stromů a též pod nimi. Při svých podzimních toulkách krajinou Blanského lesa jsem fotograficky zaznamenal formy bukového lesa v různých světelných podmínkách.

b2.jpg

Na severní straně hory Kleť (1083 m) se bukům daří už od okraje lesa.

b3.jpg

O terénní patro výš se nad mlázím zdánlivě vznášejí kmeny stromů.

b4.jpg

Hustý porost tyčí bučiny pod vrchem Bulový (953 m).

b5.jpg

Zastavení u mizejícího nápisu na skále s připomínkou literátů Šumavy. Adalbert Stifter (1805 – 1868), spisovatel, malíř, učitel; nejvýznačnější německy píšící šumavský autor. Karel Klostermann (1848 – 1923), spisovatel a učitel; psal o Šumavě česky.

b6.jpg

Planoucí koruna buku.

b7.jpg

Ve spadaných listech šlépěje nevidět, ale slyšet…(staročeské vyjádření: pole má oči, les uši).

b8.jpg

Jdu sám a sám přes starý les.

Chladně ční stromy do nebes.

Jdu. Stejně stopu ještě dnes

smyje déšť, svane blesk a běs.

Johannes Urzidil (1896 – 1970), pražský /šumavský/ německý i americký spisovatel, esejista a básník. Citována první strofa jeho básně Ich gehe durch den alten Wald; přeložil Jan Mareš (Jdu starým lesem. Vydáno Jihočeskou vědeckou knihovnou v Č. Budějovicích 2005).

b9.jpg

V pásu lesa navozují štíhlé buky představu sloupoví gotické katedrály.

b10.jpg

Na cestě přírodní rezervací Jaronínská bučina.

b11.jpg b12.jpg

V Jaronínské bučině se nachází pralesovitý suťový les. Podle informační tabule Lesů ČR se v místě dlouhodobě dřevo netěží. Podle odhadů zde nejstarší buky rostou asi 280 let.

b13.jpg

Na jižním svahu se bučina Velkého lesa vyhřívá v podzimní světelné lázni.

Zdeněk Hosman

Zdeněk Hosman

Zdeněk Hosman

"Nejvyšším stupněm kultury je snášení protikladů" (Francis Picabia, malíř)

miniatury – umění, kultura, krajina....... Další blogy - http://www.literarky.cz/blogy/zdenek-hosman

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora