Cesta gotikou II

úterý 29. prosinec 2015 15:16

Konstrukce, světlo, barva.

Architektura bývala v minulosti nazývána „matkou výtvarného umění,“ neboť integrovala další obory – sochařství, malířství, užitou tvorbu a k tomu architekti vycházeli ze znalostí „nástrojů geometrie a aritmetiky.“ Úvodní konstatování dobře dokumentuje gotické stavitelství.cg1.jpg

Klenba

Charakteristickým znakem gotických kostelů je lomený oblouk a žebrová klenba. Konstrukce kleneb vyžadovala náročné výpočty i stavební techniku. Tlaky hmoty – svisle a šikmo – směřují do stěny a jsou řešeny v interiéru i exteriéru. Schéma čtyřdílné klenby (náčrt převzat a upraven; zdroj: José Pijoan, Dějiny umění 4, str. 26; Odeon, 1979).

cg2.jpg

Notre-Dame, Noyon. Veledílo rané gotiky (stěna hlavní lodi). Každé žebro klenby sedí na ke stěně přiléhající válcové přípoře a zachycuje tlak směřující dolů. Sestava ze tří a více prutů je svazková přípora.

cg3.jpg

Notre-Dame, Chartres. Šikmý tlak klenby vně stavby v dolní části zadržují opěrné pilíře (opěráky) a v horní řadě opěrné oblouky. Na snímku vidíme kontrast velikostí: vedle mohutné hradby z pilířů jsou člověk a auta nepatrnostmi.

cg4.jpg

Notre-Dame, Laon. Čtverec klenby v křížení prostoru mezi hlavní a k ní kolmo postavené příčné lodi. Příklad mistrovské dovednosti stavitelů rané gotiky.

cg5.jpg

Notre-Dame, Noyon. Detail klenby jižního ramene transeptu, příčné lodi. Zajímavostí je, že oba závěry transeptu jsou v Noyonu zakulacené (zpravidla bývávaly ploché). Světlo pronikající dvěma horními pásy oken opticky odlehčuje hmotnost stěn.

cg6.jpg

Vedle lomeného oblouku, žebrové klenby a soustavy opěrného systému, patří k charakteristickým rysům raných gotických chrámů čtyřdílné členění stěn hlavní lodi. Na schématu vlevo (katedrála v Laonu) jsou čtyři pole: zdola v pořadí arkády, empora (galerie), triforium a okna. Nákres vpravo (katedrála v Amiensu) ukazuje typickou trojdílnou strukturu vrcholné gotiky (empora zmizela). Převládají vyšší a širší okna (náčrty převzaty z: Ernst Ullmann: Svět gotické katedrály; Vyšehrad, 1987).

cg7.jpg cg8.jpg

Torzo chrámu Saint-Pierre v Beauvais je dokladem konstrukčního extrému. Mezi všemi stavbami katedrál je zde nejširší rozpětí klenby (16 metrů) s maximální výší stropu (48 metrů). Chór katedrály se několikrát zřítil; byl rekonstruován, ale stavba je nedokončená. Vlevo exteriér chóru ukazuje nadsazenou vertikalitu a zdvojení „kamenného lesa“ opěrných oblouků a pilířů. Vpravo interiér stěny chóru. Vpravo dole je viditelná oprava arkády po zřícení. Do původně širšího rozestupu pilířů byly vloženy další. Nahoře je masivní prosklení stěny, což vede ke křehkosti kostry.

Světlo a barva

Podle učení mystika Dionýsia Areopagity o světelných sférách, při budování kostela Saint-Denis jeho tehdejší opat Suger rozšířil zájem stavitelů o symboliku světla a ovlivnil tím i budoucí vývoj gotické architektury. Je známo, že v různých kulturách bývalo časté ideové spojení, Slunce – světlo – bůh (př. Babylonie, Egypt a další).

cg9.jpg cg10.jpg

Sainte-Chapelle v Paříži (vystavěno 1242 – 1248) je kaple-relikviář určená k uložení trnové koruny. Stavba má dvě patra; dolní (foto vlevo) slouží jako bytelný podstavec celku. Horní kaple (vpravo) je příklad skeletové architektury rayonnantní gotiky. Nejen okna, ale i klenba, žebra a sloupy září barvami. Gotická architektura, ale též kamenné skulptury bývávaly ve své době obvykle barevné.

cg11.jpg cg12.jpg

Na cestě gotikou Francie se mi potvrdilo přesvědčení, že výraz lidské tvořivosti je v oproštěnosti od povrchové okázalosti. Viděl jsem to v působivé bazilice Saint-Remi Remeši. Snímek vlevo: záběr od jihovýchodu zaznamenává románskou věž a pevnostní řešení boční lodi s masivními opěráky a málo okny, v kontrastu s odlehčením vyrůstající hlavní lodi. Na fotu vpravo je apsida (v románské architektuře název pro kněžiště, jeho závěr); apsida je výrazněji prosklená a architektonický celek působí harmonicky.

cg13.jpg

Interiér baziliky Saint-Remi v pohledu z hlavní lodi ke kněžišti. Příklad všestranné i cílené působivosti světla v architektuře. Světlo, budiž vítáno; i z potemnělosti.

Zdeněk Hosman

Zdeněk Hosman

Zdeněk Hosman

"Nejvyšším stupněm kultury je snášení protikladů" (Francis Picabia, malíř)

miniatury – umění, kultura, krajina....... Další blogy - http://www.literarky.cz/blogy/zdenek-hosman

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora